Ekologie všemi smysly.
Právě zazvonilo na první hodinu. Nikdo se ale neděsí, protože dnes na svých zádech netáhne školní tašku, ale malý baťůžek se svačinou a pitím. Ptáte se proč? Naši milí učitelé se rozhodli oslavit společně s námi ukončení tří projektů, které jsme zažili v tomto roce. Rozhlížím se okolo sebe, vidím skoro všechny své spolužáky ze školy. Na zahradě a po škole se rozprostírají různé domečky s úkoly. Z dálky voní pec, až se nám sbíhají sliny. I tělocvična náhle ožila. Z jazykové učebny se šíří smích a skvělá angličtina. Paní učitelka vysvětluje, co nás vlastně čeká. Můžeme si zkusit upéct koláček, zkrášlit si oblečení, pohovořit v anglickém jazyce o ekologii a recyklaci či zdolat únikovou hru.
Přemýšlím, na jaké stanoviště se vydám jako první. Chůze naboso by mohla být zajímavá, říkám si. Jako reportérka musím nasát atmosféru a pořídit pár kvalitních fotografií, opakuji si své povinnosti. Vcházím do tělocvičny.
„Zavažte si oči!“ rozkazuje hned paní učitelka Krebsová. Plníme nezvyklý úkol a po chvilce si nás přebírají studentky, se kterými se společně procházíme naboso po všelijakých materiálech. Nejvíce mi byl příjemný písek a nejméně šišky, štípající do nohou. Poté jsem vyslána na samostatnou misi. Uprostřed tělocvičny je připravena řada různých materiálů, po kterých musíme poslepu projít a zapamatovat si je. Na studentech jsou vidět obavy i touha zapamatovat si všechno. Vyrážím na trasu. Šlapu na první materiál, který znám důvěrně. Jedná se o podložku používanou při cvičení v tělocvičně. Pak se mi pod nohama ozve zapraskání. To je přece materiál, kterým se obaluje křehká věc posílaná poštou, dochází mi náhle. Po absolvování trasy sundávám šátek z očí a sedám si na podlahu. Paní Krebsová zahajuje diskuzi o chození naboso. Dozvídám se zajímavé informace, které využiji i v běžném životě.
Po svačině se přemisťuji k dalšímu stanovišti. Okouzlil mě domeček s barevným oblečením. Vstupuji dovnitř, kde sympatická paní vítá všechny studenty. Tady je úkolem prokázat co největší kreativitu při zdobení trička nebo výrobě pásku. Nejde o to, aby vám pod rukama vznikl luxusní model, ale hrát si a umět udělat z nehezkého trička nové, které se dá normálně nosit. Já přetvářím fialové tričko s krátkým rukávem. Práce mi jde docela od ruky. Nejdříve jsem ustřihla rukávy a nastřihla kraje. Po chvilce jsem řádila s barvami. Za pomoci ochotné paní Dany jsem přišila pruhy záclony na dokreslení netradičního vzhledu trička.
Následně jdu k peci ochutnat chlebovou placku. Něco tak dobrého jsem ještě nejedla! Z dálky vidím, jak pan učitel povídá o agroekologii. Navštěvuji poté i hodinu anglického jazyka, kde studenti konverzují o ekologii, recyklaci a plýtvání. Na chvíli se mezi ně zapojím.
Den se pomalu chýlí ke konci. Ráda bych nalákala všechny ostatní studenty, aby se na tuto akci přišli za rok podívat, protože ekologie v moderním pojetí je úžasná a zajímavá.
Kateřina Křížová
žákyně 2.C
