Škola nám přináší mnohé věci, zejména vzdělání, ale také díky ní můžeme zažít něco, co bychom jinak prožít nemuseli. Jako například v případě nás všech, co jsme byli součástí delegace z Poděbrad.
 Začátkem  chladného měsíce března jsme se vydali oplatit návštěvu studentů do kolébky náboženství - Izraele. Jelikož město Poděbrady se stalo partnerským městem pobřežní metropole Netanya, spolupracovali jsme s tamější školou ORT Yad Leibowitz.  A právě studenti a vedení školy nám ukázali Izrael takový, jaký doopravdy je. Bez  děsivé iluze vytvořené zpravodaji, díky které se mnohým lidem při vyslovení názvu Izrael vybaví teroristé, atentáty a bombové útoky. Předpokládám, že nám v paměti zůstanou  milí a slušní lidé, dobré jídlo, krásné moře, písčité pláže, židovské tradice a silné zážitky.
 Pravda,  na letišti jsme byli vystaveni  silnému drobnohledu, ale vše jsme zvládli, myslím, že i díky naší proškolenosti a pohotovosti pedagogického dozoru. A nic nám tedy nebránilo, říci „Shalom Izrael“  a jít vstříc poznání a  studentům, z kterých se stali naši přátelé.
 Nyní již patříme mezi osoby, které mohou říci: „ Nevěřili byste, jak to Mrtvé moře nadnáší a jak je slané…“ , ano skutečně jsme mohli smočit svá těla v jednom z přírodních divů světa - Mrtvém moři, nad kterým  je stále mlžný opar vypařující se soli. Můžeme popsat jak silnou atmosféru má Chrám božího hrobu, který pokud aspoň jednou v životě křesťan navštíví, má neuvěřitelné štěstí. Ano a my ho díky Poděbradům a naší škole měli! U Zdi nářků jsme se stali součástí židovské víry, když jsme mezi škvíry vkládali naše prosby a motlitby,  tak jak to Židé dělají již po staletí.  Nicméně musíme přiznat, že mnozí z nás neodolali proslulému trhu v jeruzalémských uličkách a jako staří obchodníci usmlouvali cenu tak, aby si nějaký ten suvenýr odvezli s sebou na památku.
 Muzeum holocaustu Yad Vashem  je jeden z nejdůstojnějších pomníků, jaký jsme kdy mohli vidět. Je položený  na hoře, z které máte Jeruzalém jako na dlani. V expozici, která vypráví příběh holocaustu, na vás dýchá atmosféra a když na konci prohlídky vejdete do tichého sálu, kde na stropě vidíte tváře obětí a pod vámi je hluboký kráter,  jste jako ve vakuu, kde neexistuje nic jiného, než ten silný příběh.
 Na závěr by bylo na místě poděkovat městu, naším školám a rodičům, že nám umožnili zažít  něco takového, jako byla tato výprava. Poznali jsme nové přátele, ať již české či izraelské a věříme, že letecká linka mezi Prahou a Tel Avivem bude díky našim přátelstvím vytíženější, protože jsme se jistě neviděli naposledy. DĚKUJEME!!!

Jitka Doubková, 3.C